I don’t Understand Graffiti Autor: Tomáš Moravanský Kurátor: Jiří Ptáček Název I don´t Understand Graffiti zaslal Tomáš Moravanský pořadatelům jeho výstavy s pravopisnou chybou. Když jsme jí dodatečně všimli, rozhodli jsme se ji v názvu zachovat jako příznak celého spektra odchylek, s nimiž pracujeme. Autorem vyslovené neporozumění pro graffiti můžeme považovat zcela nepodstatné. Nemá větší váhu než názor jiného jednotlivce. Nedá se dokonce ani jednoznačně říct, že je pravdivé. Tomáš Moravanský graffiti možná rozumí až příliš dobře a právě proto se o něm takto vyjadřuje. I když vám třeba bude tvrdit opak. Výstava ostatně název dostala až poté, co byl pevně rozhodnut do prostředí Nástupiště 1-12 umístit soubor reprodukcí klasických malířských portrétů. Moravanského obrazárna nabízí řadu možných čtení a autorovým cílem je, aby každé z nich po určitém čase narazilo na nedopsanou řádku či odstavec. Tváří se jako muzeum umění na nečekaném, patrně nesprávném místě, a nebo jako zavřené starožitnictví, nejspíše také umístěné tam, kde obchod nepokvete. Obrací pozornost k vyobrazeným jedincům coby příslušnicím a příslušníkům privilegovaných vrstev a ke statusové roli umění. Je gestem vložení tzv. „vysokého umění“ do po(d)uličního kontextu. Může nás ale vést rovněž vést ke zkoumání sítě informací obsažené uvnitř prezentované konfigurace obrazů: jejich pozic v rámci celku, nebo třeba k deformacím jednotlivých podobizen. Průzkum jakékoliv z těchto rovin však patrně nepovede k uspokojivějšímu poznání než k uvědomění si přízračnosti výskytu tohoto druhu umění zde, na tomto místě, v těchto podmínkách. Druhu vlastně invaznímu, zanesenému odněkud, aby zde působil rozvrat. A zkuste si představit, že přitom může jít pouze o (pokus o) vtip. Způsobování přízraků, tedy jevů, které neodpovídají předpokladům u daného výseky reality, lze nacházet jak v tvorbě Tomáše Moravanského, tak ve vystoupeních kolektivu INSTITUT INSTITUT, jehož je součástí. Jsou reakcemi na nánosy kulturních stereotypů, nevyhýbajících se ani každodennosti, ani popkultuře a umění. V jejich podání jsou charakteristické pohybem na pomezí hororu a komedie – tak vlastní veškeré béčkové produkci. Tomu odpovídá i audionahrávka, kterou do reproduktorů v podchodu Moravanský přenesl záznam 24 hodin zvuků ze stejného místa. Už to by stačilo k mírně paranoidnímu pocitu, že nás tu občas pronásledují duchové místních teenagerů. Moravanský ovšem i zde potřebuje poněkud přestřelit a tak nahrávku doplnil zvukovými sekvencemi, kterým se buďto lze zasmát, a nebo se před nimi naopak dát na úprk.
EnsembleSpectrum: Dreaming Martin Švec - xylosynth Adéla Spurná - multipercussion Ivana Chrapková - klavír, spev Klaudia Kosmeľová - klavír Ian Mikyska - gitara, elektrická gitara Ivan Boreš - gitara, elektrická gitara Anna Romanovská Fliegerová - husle Hana Pištová - husle Jana Macíková - husle Terézia Mušutová - husle Matej Sloboda - dirigent Jeden z najaktívnejších domácich komorných súborov sa po 10. rokoch vracia na Nástupište 1-12, kde uvedie diela popredných slovenských skladateľov charakteristických svojim využívaním neštandardných ladení a vytvorí prienik k legendárnemu dielu českého skladateľa Josefa Berga - Snění (1970), ktorý pre toto dielo navrhol vlastné 1/12-tónové ladenie. Snění pre husľostroj (4 huslí), 2 gitary, 1 hráča na bicie nástroje, preladený elektrický organ a špeciálne naladený klavír doplní Three Songs after Sylvia Plath’s Poetry Juraja Vajóa, Sen Adriana Demoča a šiesta bezmenná skladba s podtitulom Hoquetus Mateja Slobodu. Snový letný večer tak bude v znamení experimentálnej súčasnej hudby, mikrotonality, kórejského unisona a poézie Sylvie Plath.
Činnosť Nástupišťa 1-12 celoročne podporil z verejných zdrojov Fond na podporu umenia ako hlavný partner.
